Osou kraje pod Práchní je od nepaměti je řeka Otava. Kdysi zlatonosná a perlorodá řeka Otava je dnes rájem pro vodáky a nabízí možnosti rybolovu v pstruhových vodách. Kdo nechce cestovat na lodi říčním korytem, může využít Otavské cyklistické cesty, která téměř kopíruje tok řeky a nabízí jízdu romantickou krajinou. Cyklisté a pěší mohou při svém putování znovu využít novou lávku přes řeku Otavu ve Velkých Hydčicích, která zde nahradila „houpací most“, strhnutý povodní v roce 2002. Ze Šumavy podél Otavy do Horažďovic, Chanovic a odtud dále do vnitrozemí vedou poutní cesty – Via Nova a Vintířova stezka.

V hezkém počasí láká řeka ke koupání v sice chladné, ale průzračně čisté vodě. Vhodnými místy pro koupání jsou například místa v Žichovicích, u jezu pod Rabím nebo ve Velkých Hydčicích u lávky.

Obce společně dlouhodobě pracují i na projektu „Otavské cyklostezky“, která na území mikroregionu Prácheňsko není ještě zcela dobudována. Po svém dokončení by měla navázat na již hotové úseky ve směru od města Sušice a na opačné straně na cyklostezky proti proudu Otavy od Strakonic.

Bohatství řeky

Chov perlorodek

Zvláštností města Horažďovice byly perlorodky, chované v rameni řeky Otavy, zvaném Mlýnská stoka. Perlorodky byly v Otavě loveny v 15. a 16. století, jejich ekonomický chov pak začal rokem 1775.

Za velkého sucha bylo tehdy přeneseno na 12 000 škeblí do Mlýnského náhonu, kde se jim v nehluboké, čisté a mírně proudící vodě dobře dařilo. Perlorodky se lovily vždy po pěti až deseti letech. Na břehu se opatrně otvíraly a vybíraly se z nich perly. Ty bývaly v různých velikostech a různé jakosti, přičemž perly se nacházely jen v některých perlorodkách. Tak například v roce 1867 se našlo 30 velkých a 130 malých perel. Krásné říční perly byly cenově srovnatelné s mořskými perlami. Zejména znečištěním říční vody chov perlorodek postupně upadal, až po druhé světové válce zcela zanikl.

www.muzeumhd.cz/?lang=cz&action=perlorodky_cz

Rýžování zlata

Čtvrtohorní sedimenty se vyskytují na mnoha místech prakticky celé sledované oblasti. Jsou to různé zvětralinové pláště, svahové pokryvy, říční nánosy atd. Říční nánosy nás budou zajímat především a to konkrétně štěrkopísčité a jílovité sedimenty řeky Otavy, které se v minulosti zasloužily o její název. Obsahují totiž těžké minerály, mezi nimiž lidé odedávna vyhledávali drobné šupinky a plíšky žlutého kovu, zlata. Název Otava pochází z keltského At awa, což znamená bohatá řeka a dokládá to její zlaté bohatství. Podle novějších odhadů bylo z českých rýžovišť vytěženo celkem asi 60 tun zlata. Ve sledované oblasti se rýžovalo po celém toku Otavy, ale i na Ostružné, Volyňce, Blanici, Lomnici, Skalici a na celé řadě jejich drobných přítoků. Průměrně dnes otavský štěrkopísek obsahuje kolem 0,2 gramu zlata na 1 m3 přeplaveného materiálu. Jen někde je jeho obsah vyšší, kolem 0,6 g na m3 a jen zcela vyjímečně, v drobných povrchových akumulacích, se vyšplhá až k 1g na m3. Neperspektivními byly vyhodnoceny i obsahy vzácných těžkých minerálů, jako je např. monazit.

Zlato se z náplavů získávalo rýžováním, což je vlastně rozdružování a separace nejtěžších minerálů při využití vody a gravitace. Poprvé zde rýžovali lidé v době bronzové, kolem 5. st. před Kristem to byli Keltové, kteří ze zlata začali razit také mince. Odhaduje se, že Keltové v Čechách vyrýžovali přes 17 tun zlata. Pokračovali v tom i Slované a vrcholu dosáhlo rýžovnictví v 13. – 14. století, kdy se začaly propírat sedimenty v říčních nivách a terasách mnohdy i velmi vzdálených od říčních toků. V pozdějších dobách již rýžování na Otavě, díky objevům bohatších ložisek, nikdy nedosáhlo takového rozmachu. Svědectvím této činnosti jsou v blízkosti toků uměle navršené pahrbky a u nich částečně zasypané jámy a strouhy. Nazývají se sejpy, nebo také hrůbata a r. 1895 odhadl F. Pošepný rozlohu sejpových polí na 75 km2. I když byly sejpy na mnoha místech již zlikvidovány, dodnes nás překvapuje rozsah těchto prací, jako například u Dlouhé Vsi, u Žichovic, nebo u Katovic. Roku 1574, kdy bylo rýžovnictví již dávno v úpadku, zaznamenal L. Ercker, že za rýžované zlato o váze 1 uherského zlatého (3,559 g) se platilo 92 krejcarů. Pokud tedy byl rýžovník denně schopen získat 1 g zlata, měl 3,7 krát vyšší mzdu nežli tehdejší tesař. Výnosy však ovlivňovaly nepravidelné akumulace zlata v náplavech, takže výdělek byl tehdy značně nejistý. Zajímavé jsou i dochované historické záznamy o rýžování zlata na Horažďovicku. Roku 1325 potvrzuje Jan Lucemburský Sušici držení tamních rýžovišť. V roce 1344 Vilém ze Strakonic udělil sušickému rychtáři Jakubovi a jeho společníkům právo rýžovat zlato v Horažďovicích od mlýna Freitlinova až ke struze zvané Solgraben. Roku 1503 mění Půta Švihovský odvody z horažďovických mlýnů, které byly v rýžovaném zlatě (věrduňky, loty, nebo kopy zlata), na platbu ve stříbrných groších. Z toho můžeme vyvodit, že tuto činnost tehdy patrně organizovali mlynáři a část zlata pak odváděli Půtovi. Rýžování v té době ale patrně ustalo, proto se mění platba na groše. Neustalo však zcela, protože z r. 1580 je záznam o odvodech říčního zlata z Horažďovic do pražské mincovny. Šlo o 0,035 pražské hřivny, což je 7,34 gramu zlata. Ještě v r. 1584 je v dopisech týkajících se sporu Václava Švihovského se Sušicí a Kašperskými Horami o právo vybírat clo na horažďovickém mostě zmínka, že těžaři ze zpustlých dolů kašpersko-horských rýžují v Otavě i u Horažďovic. Mnohdy napjaté vztahy mezi kočovnými rýžovníky, kteří ničili nejúrodnější půdu ,a místním obyvatelstvem, popisuje pověst zapsaná v Kozlovských pergamenech. Obec Kozlov nedaleko Horažďovic se kdysi skládala ze dvou sousedících osad. Jedné selské a druhé rýžovnické. Kozlovskému pánovi Havlu z Bračic byla rýžovnická osada dlouho trnem v oku a jednoho dne se do ní vypravil se svými lidmi a rýžovníkům nechal zničit všechna zařízení, jako síta, splavy a necičky. To však nezůstalo bez odplaty, a když si vyjel sám na koni, rýžovníci jej napadli. Dlouho jim sice ujížděl, ale u Veřechova jej dostihli a zabili.

Ve 20. století proběhla nová vlna zájmu o zlatonosné otavské náplavy. První je zkoumal v letech 1903 – 7 prof. A. Krejčí, který se zaměřil na okolí Písku. V letech 1925 – 26 prováděla Státní báňská správa průzkum lokalit Katovice, Strakonice, Slaník, Modlešovice a Štěkeň. V letech 1940 – 41 byl prováděn průzkum ve stejné oblasti pomocí vrtů. Mezi Horažďovicemi a Kozlovem prováděl v letech 1943 – 44 rozsáhlý průzkum B. Ulrych z Mostecké uhelné a.s. Kromě zlata se tenkrát zaměřil i na vzácné těžké minerály jako potencionální zdroj zirkonia, thoria a titanu. Těžké minerály z náplavů v Horažďovicích byly zkoumány ještě v 50. letech, na obsah zlata však tenkrát nebyl brán zřetel. Poslední průzkum na zlato z let 1957 – 65 se zaměřil na oblast Štěkeň – Sudoměř – Kestřany. Uvedené průzkumy sice prokázaly, že Otava zlatonosná stále je, ale jeho obsahy jsou velmi nízké a bohatší akumulace jsou velmi nepravidelné.

Vodní turistika – řeka Otava

Otava sbírá vody v nejvyšších místech Šumavy z horských říček Vydry a Křemelné. Název Otava pochází z keltského Oltawah či Atawa. Podél jejího téměř 113 km dlouhého toku vznikla města Sušice, Horažďovice, Strakonice a Písek. Zpočátku řeka Otava protéká romantickým údolím, ve své střední a dolní části pak krajinou niv, luk a lesů. U hradu Zvíkova se vlévá do Vltavy. Nejen řeka, ale i její přítoky obsahovaly zlatonosný písek, který voda přinášela z ložisek v horách. Kolem toku řeky jsou dosud k vidění sejpy – přesypy po rýžování zlata, které tvoří větší či menší kopečky. Zlatonosná řeka byla v minulosti známá jako místo výskytu perlorodky říční. Síla vodního toku byla využívána pro plavení šumavského dříví, pohon mlýnských kol a vodních elektráren. Otavská romantická zákoutí lákají k pěší, cyklo i vodní turistice. Kdo nechce cestovat říčním korytem, může využít Otavské cyklistické cesty, která téměř kopíruje tok řeky a nabízí zajímavé výhledy po šumavském podhůří. Povodí řeky se dá rozdělit na tři úseky dle náročnosti sjíždění řeky. Od Čeňkovy Pily po Rejštejn je nejobtížnější úsek, sjízdný pouze v jarních měsících nebo po vydatných deštích. Je určen vodákům s dokonalou výbavou a uzavřenou lodí. Od Rejštejna do Sušice je trasa pro středně pokročilé vodáky a od Sušice dále je řeka již přívětivá i pro začátečníky. Ze zajímavých míst, které jsou z řeky vidět, lze jmenovat: vodní elektrárnu Čeňkova Pila, brusírnu skla v Anníně, město Sušice s historickým jádrem, největší zříceninu gotického hradu Rabí, zříceninu hradu Prácheň, historické centrum v Horažďovicích, muzeum a zámek ve Střelských Hošticích, renesančně-barokní zámek Střela, historické centrum Strakonic, zámek ve Štěkni, mohylu Jana Žižky u Sudoměře, historické jádro města Písek a gotický hrad Zvíkov.

Zajímavosti na řece
Čeňkova Pila – Vodní elektrárna Čeňkova Pila a Vodní elektrárna Vydra s expozicí
Anín – brusírna skla
Sušice – Muzeum Šumavy, historické centrum, rozhledna Svatobor
Prácheň – zřícenina hradu na vrchu Prácheň, centrum původního Prácheňského kraje
Horažďovice – renesanční zámek, Městské muzeum Horažďovice, historické centrum
Střelské Hoštice – Muzeum řeky Otavy a voroplavby v původně renesančním zámku
Střela – renesančně–barokní zámek
Strakonice – středověký strakonický hrad s Muzeem středního Pootaví
Štěkeň – naučná stezka Karla Klostermanna, raně barokní zámek
Sudoměř – mohyla Jana Žižky z Trocnova
Písek – Kamenný most, Prácheňské muzeum, Městská elektrárna, historické centrum
Zvíkov – raně gotický hrad

www.otavskaplavba.cz

Kempy

Čepice

Kemp u čepického mostu je provozován místními hasiči. Kemp je na obecním pozemku. Občerstvení je zajištěno pouze v místním pohostinství. Otevřena je také prodejna smíšeného zboží.

Dobršín

Kemp je umístěn v příjemném prostředí u řeky Otavy. Je vybaven sociálním zařízením s teplou vodou s možností sprchování, pitná voda je rozvedena po tábořišti. Je zde možnost stanování a místa pro karavany s připojením na elektrický proud. Parkování vozidel je možné na parkovišti i u stanů. V prostoru tábořiště je společenská místnost s televizí a prodejní kiosek. V areálu je možnost sportovního vyžití – hřiště na kopanou, nohejbal, odbíjenou. Kemp je v provozu od 1. května do 30. září.

www.dobrsin.otava.info

Rabí

Kemp u mostu se nachází při levém břehu řeky. Část pozemku při vodě patří obci, je ovšem v zátopové oblasti. Dále nad tímto pozemkem se nachází soukromý pozemek. Vodáci si mohou odpočinout na pozemku u mostu nebo na ostrově u jezu.

Velké Hydčice

Kemp – oficiální tábořiště leží na pozemku obce. Provozují jej místní hasiči. Je zde občerstvení, sociální zařízení, nedaleko krám a pohostinství. K tábořišti je možný příjezd autem. Místo pro stany činí 7500 m2 a plocha pro karavany je 1000 m2. Tábořiště nabízí úschovu lodí a kol, stánek s občerstvením a víceúčelové sportovní hřiště.

www.sdhhydcice.xf.cz/kemp.html

Veřejné tábořiště Rosenauerův mlýn

Tábořiště je na ostrově uprostřed řeky Otavy vpravo naproti městu Horažďovice. Příjezd po cestě (směr na Velké Hydčice) nebo po vodě v areálu muzea mlynářství. Pro stany je vyhrazeno 8000 m2. Možné je zřizování ohnišť. V areálu je možné parkovat přímo u stanu. Kemp disponuje sociálním a hygienickým zařízením a pitnou vodou. Možnost stravování je v kiosku.

www.rosenauer.unas.cz/kemp.htm

Vodácký kemp pod Práchní

Kemp se nachází na louce na levém břehu před fotbalovým hřištěm v Horažďovicích. Spravuje ho Fotbalový klub Horažďovice. Pro vodáky je k dispozici přístaviště s možností nakládky lodí. Přenocování je možné i s obytnými automobily, k dispozici je připojení na elektřinu. Návštěvníkům jsou k dispozici sociální zařízení pro muže i ženy a sprchy s teplou vodou. V blízkosti areálu je sportovní a dětské hřiště, kiosek, aquapark, fitnesscentrum a tenisový klub.

Místa na koupání na Otavě

V současné době je řeka Otava díky romantickému charakteru, přírodním podmínkám, historickým památkám, množství kempů a tábořišť, hotelů, penzionů a restaurací, četným stezkám pro cyklisty a pěší turisty, půjčovnám lodí a v neposlední řadě díky možnosti rybolovu v pstruhových a parmových vodách turisticky velmi atraktivní.

V hezkém počasí láká řeka koupáním v sice chladné, ale průzračně čisté vodě. Vhodnými místy pro koupání jsou především lokality v Žichovicích, u jezu pod Rabím a ve Velkých Hydčicích u lávky.

Otavská cyklistická cesta

Projekt otavské cyklistické stezky je jednou z páteří cykloturistické dopravy v oblasti jihozápadních Čech. Cesta začíná na Modravě, vede podél řeky Vydry a Otavy, prochází přes Hartmanice, Sušici, Horažďovice, Strakonice a končí na Zvíkovském Podhradí. Celá trasa měří 166 km. Na Otavské cyklostezce bylo vybudováno několik informačních a odpočinkových bodů pro cyklisty. Na jednotlivých informačních místech je umístěna mapa a základní informace o turisticky zajímavých místech v okolí, přístřešky s posezením, kolostavy a odpadkové koše. Pro děti jsou zde umístěny houpačky, průlezky a lavičky. Dalším důležitým cílem cyklostezky je zlepšení životního prostředí zvýšením podílu ekologických způsobů dopravy. Cyklostezka je udržována po celý rok, což vede k prodloužení turistické sezóny.

Za obcí Dlouhá ves se cyklostezka napojuje na sušický úsek cyklostezky hojně využívaný i in- line bruslaři. Tento úsek Vás provede přes lesnatou krajinu podél řeky Otavy, která se plynule promění v příměstský sportovně-odpočinkový areál s pestrou nabídkou zábavy pro celou rodinu. Čeká Vás průjezd historickým centrem města Sušice a potom zase jízda klidnou stezkou při řece, kolem vodáckého tábořiště a nádraží, pryč od města. Stezka pokračuje skrz Malou a Velkou Chmelnou, dále kolem Čepic přes Žichovice až do Velkých Hydčic. Na levý břeh řeky do Malých Hydčic se dostanete po novém mostě pro pěší a cyklisty. Stezka pokračuje kolem řeky do Horažďovic. Dále přes Střelské Hoštice, Horní Poříčí do Katovic, kde je stezka přesunuta z původní silnice I. třídy na bezpečnější okresní silnici. Nově tak cyklisté jezdí z Katovic přes Pracejovice do kempu v odpočinkové zóně Podskalí a odtud do Strakonic. Minimální provoz a na většině nový povrch silnice je pro cyklisty výrazně příjemnější a bezpečnější.