Na celém území mikroregionu Prácheňsko se nachází mnoho zajímavých staveb a pozoruhodností, které lze spatřit právě a pouze tady. Téměř v každé obci je nějaká zajímavost, kterou stojí zato obdivovat. Pražská brána v Horažďovicích nazývána podle barvy také bránou Červenou byla postavena v roce 1252 a je druhou nejstarší v Čechách. V Čepicích na starém mostě přes Otavu stojí unikátní skleněná socha. Jde o sochu vodáckého patrona svatého Jana Nepomuckého, kterou vytvořila sklářka Vladimíra Tesařová z podnětu kytaristy a vodáka Lubomíra Brabce. Jedná se o největší skleněnou plastiku tohoto světce na světě.

U vstupní brány do kamenolomu poblíž obce Slatina se podle všech dostupných informací nacházejí nejtěžší sluneční hodiny na území České republiky. Maňovice proslavil kamenný drak, který vznikl úpravou kamene vyčnívajícího do ohybu cesty směrem na Pačejov. V Maňovicíh se stejně jako v Horažďovicích nachází starý morový sloup. V Nezdicích na Šumavě se vyrábějí skleněné korálky tzv. Šumavské perle. Dílna, kde se vyrábějí, je umístěna v obecním objektu zvaném „Baťovna“ a jejich výrobu je možné si vlastnoručně vyzkoušet.

V Kotouni u kostela se nachází rozsáhlá kostnice, do které lze nahlédnout zamřížovanými okny. Asi kilometr od vesničky Kotouň, kterou protíná silnice směřující z Horažďovic do Nepomuka, vyvěrá vydatný léčivý pramen nesoucí název Kloubovka. Že je hoden tohoto jména dosvědčuje jak stará pověst, tak prokázané blahodárné účinky vody z tohoto pramene na bolesti a záněty v kloubech. Zvěst o „malých Lurdech“ se na Nepomucku předává z pokolení na pokolení. Je možné, že se Kloubovka v ledačems podobá jáchymovským pramenů, které s úspěchem pomáhají při revmatických a jiných kloubních onemocnění.

V regionu mají hluboké kořeny tradiční vesnická řemesla, ve středověku zde na mnoha místech probíhala těžba drahých kovů. Rýžování zlata v řece Otavě a jejích přítocích, kde se nacházelo ve formě drobných zlatých šupinek, bylo ve středověku jedním z fenoménů tohoto kraje. Na Kasejovicku se setkáme se starou tradicí hrnčířství nebo výšivkářství. Tradice kasejovického vyšívání, prováděného „na rámech“, sahá již do 17. století.

Dalším z fenoménů kraje kolem řeky Otavy je těžba vápence. Dodnes se těžba zachovala na velkolomu Radvanka u Hejné, který je viditelný z velké dálky. Těžbou postupně rozebíraný kopec tvoří jednu z nepřehlédnutelných dominat zdejší krajiny. Mnoho těžbou opuštěných lokalit a vápencových lomů dnes vytváří krásné přírodní scenérie. Romanticky založené duše si mohou udělat procházku krásnou přírodou například k Čímickému jezírku.

U Nalžovských Hor na vrchu Prašivice je v lese ukrytá umělá romantická zřícenina hradu. V okolním lese se nachází i další zajímavé výtvory – kamenný drak a želva.

Zajímavé stavby

Červená brána Horažďovice

Pražská brána je podle barvy nazývána také bránou Červenou. Byla postavena v roce 1252. Býval před ní příkop s padacím mostem. Pražská brána v Horažďovicích je druhou nejstarší v Čechách.

www.sumavaregion.cz/index.php?s=89

Hrobka Lamberků – kaple sv. Erazima v Nezamyslicích

Nejvýznamnějšími historickými majiteli rozsáhlého žichovického panství byli páni Lamberkové, starý venkovský šlechtický rod původem z Dolního Rakouska, který toto panství držel od roku 1707 až do roku 1945. Za své pohřební místo Lamberkové zvolili kapli sv. Erazima v Nezamyslicích. Tato mešní kaple, původně zasvěcená sv. Karlu Boromejskému, byla založena Libštejnským z Kolovrat v první polovině 17. století. Je situována na návrší západně od nezamyslického farního kostela, již vně hřbitova. Roku 1860 byla svatyně opravena, interiér nově zařízen a průčelí novogoticky upraveno. Jedná se o raně barokní stavbu na obdélném půdoryse 11 x 9 m, zevně půlkruhově, uvnitř trojboce zakončenou, která je sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorem poloviční hvězdy. Na počátku 19. století se kaple stala pohřebním místem české větve rodu Lamberků. Souviselo to s rozhodnutím Karla Eugena, knížete z Lamberka, přesídlit ze Salzburku na žichovické panství, které pro rod získal již v letech 1707 - 1712 Jan Filip z Lamberka. K přesídlení do Čech vedla knížete rodinná tragédie a touha změnit prostředí. Byl ženatý s dvorní dámou císařovny. V Salzburku se jim narodilo pět dětí, které však krátce po narození zemřely. Na žichovické panství manželé s sebou přivezli i ostatky svých zemřelých dětí, které kníže dal uložit do nově zřízené hrobky pod kaplí sv. Erazima. Současně ze zrušeného hřbitova v Salzburku bylo do Nezamyslic přeneseno a tam k vnitřním stěnám kaple osazeno 13 náhrobníků a epitafů z 16. století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Na zdech se dále nachází 10 bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků rodu Lamberků.

www.lamberskastezka.cz/nez.html

Kostnice v Kotouni

Působivou dominantou malebné vesničky Kotouň je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je obklopen malým venkovským hřbitovem, v jehož horním rohu se tyčí raně barokní zvonice z roku 1696. Naproti vstupu na hřbitov stojí barokní fara z roku 1736. Na východní straně kostela, v polosuterénu přímo pod presbyteriem, se nachází rozsáhlá kostnice, do které lze nahlédnout zamřížovanými okny. O kostnici v Kotouni se zachovalo několik kusých historických záznamů. V jednom ze záznamů se píše, že kosti byly srovnány v roce 1790 horažďovickým minoritou a oseleckým zámeckým knězem. Toto uspořádání kostí bylo několikrát narušeno vandaly. V současnosti jsou při obvodu zdí vykládány kosti do výšky 180 – 200 cm. Dohromady je tu uloženo přes 20 m3 kostí.

www.kotoun.cz/kostel.html

Morový sloup Horažďovice

Morový sloup Neposkvrněného Početí Panny Marie stojí na náměstí proti radnici od roku 1725. Vedení města nechalo v roce 1994 komplexně sloup zrestaurovat.

www.sumavaregion.cz/index.php?s=89

Morový sloup Maňovice

Před kapličkou v Maňovicích stojí sloupková boží muka – morový sloup s nápisem a datem 22. 5. 1713 na památku velké morové epidemie, kdy se nemohla převážet mrtvá těla kvůli šíření nákazy, a tak byla pohřbívána kolem kapličky hlavou k tomuto sloupu. K nálezu koster došlo v roce 1969 při kopání kanalizace a úpravě zdi kolem kapličky.

Oselce – Kotouň – studna

Studna pod kostelem v Kotouni. Netradiční celokovová pumpa na vodu, která je v obci Kotouň považována za léčivou.

Skleněná socha sv. Jana Nepomuckého

Na mostě přes řeku Otavu v Čepicích u Sušice je umístěna unikátní skleněná socha. Jde o sochu vodáckého patrona svatého Jana Nepomuckého, kterou vytvořila sklářka Vladimíra Tesařová z podnětu kytaristy a vodáka Lubomíra Brabce. Jedná se o největší skleněnou plastiku tohoto světce na světě.
Zobrazení svatého Jana Nepomuckého je navíc jako jediné v historii oboustranně inverzní, tak aby ho viděli nejen procházející po mostě, ale i vodáci proplouvající po řece. Od dob první světové války nebyla v Čechách na žádném mostě instalována ani jedna socha tohoto českého světce i přesto, že to bylo po staletí zvykem. Jeho sochy stojí nejenom u nás, ale i na mostech v Rakousku, Bavorsku, Španělsku, v Latinské Americe i v Číně. Podle slov papeže Jana Pavla II. je sv.Jan Nepomucký nejznámějším Čechem.

www.jannepomucky.cz/jn/

Sluneční hodiny Slatina

Podle všech dostupných informací se v obci Slatina nacházejí nejtěžší sluneční hodiny na území České republiky. Umístěny jsou napravo od vstupní brány do kamenolomu společnosti Průmysl kamene, a.s., a z dálky působí spíše jako pomník. Z blízka si však nemůžete nepovšimnout vytesaných číslic a astrologických znaků, které o účelu tohoto solitéru vypoví nejvíce. Vyryté symboly astrologického zvěrokruhu informují o měsíčních znameních, čára ve tvaru štíhlé osmičky, která napříč protíná plochu hodin, pak naznačuje stupeň odchylky od přesného času. Sluneční hodiny totiž nejsou už ze své podstaty schopny rozeznat a prezentovat střídání "uměle" vytvořeného, a tudíž nepřirozeného, letního a zimního času.

www.obec-slatina.eu/turistika/slunecni-hodiny-ve-slatine

Škola Karla Klostermanna

V Ostružnu se nachází škola Karla Klostermanna, postavená v roce 1874. Objekt stojí kousek pod kapličkou a v dnešní době je soukromý. Klostermann čerpal inspiraci v místním regionu. Z Pohorska pochází povídka „Panský sport“, kde zvěčnil zálužskou myslivnu. K této obci a její historii patří také bývalý hostinec u Blahoutů, zmiňovaný v „V ráji šumavském“.

Tradice

Hrnčířství

Se starou tradici hrnčířství se můžeme setkat například v Kasejovicích. Zdejší hrnčíře tam znají už od 70. let 16. století, byli to například: Jíra, Jakub Pokorný, Adam z Ebrle, Sebastian Kalina, Kryštof Červenka. K starým hrnčířským rodům patřil též rod Černých a později Čermáků. Od 70. let 18. století měli kasejovičtí hrnčíři svůj cech. Typická je zdobnost hrnčířských výrobků. Uplatnily se hlavně ozdoby pěti stylizovaných klasů na vázách a jemně ryté květiny nebo vinné listy na modré nebo světle hnědé polevě. Keramika měla odbyt jak u domácího obyvatelstva, tak u vojáků americké armády, ubytovaných v Kasejovicích v roce 1945.

www.kasejovice.cz/cs/historie-a-pamatky/muzeum-kasejovice/R20-A953/

Kamenictví

V malé vesničce Ostružno se lidé po dlouhá léta živili prací v lomu na mramor. V roce 1874 přišla do Ostružna vídeňská společnost a v lomu Kokšových se začínaly lámat malé kvádry určené k výrobě pomníků. V Ostružně se nachází ještě jeden lom – dioritový.

Rýžování a dolování zlata

Kasejovicko

Kasejovice se svým okolím patřily odpradávna k zlatonosné oblasti. Zlato se zde získávalo rýžováním a dolováním. Hromady již dávno propraných písků, lidově zvané „sejpy“ nebo „hrůbata“, bývaly v okolí Kasejovic při Kopřivnickém potoce, na Černém potoce u Vísky, severně od Životic, na březích Smoliveckého potoka a jinde. Většina těchto „sejpů“ dnes již neexistuje. Nejstarší historicky doložené zprávy o větším rozsahu rýžování zlata v Pootaví spadají až do 13. - 14. století.

www.kasejovice.cz/cs/historie-a-pamatky/muzeum-kasejovice/R20-A953/

Nezamyslicko

Rýžování zlata bylo jedním z fenoménů tohoto kraje. Zlato se rýžovalo v druhotných náplavách Otavy a jejích přítoků, kde se nacházelo ve formě drobných zlatých šupinek, kterým se říká zlatinky a které jsou většinou okem téměř nepostřehnutelné. Poslední zbytky rýžovišť by se měly důsledně chránit a to nejen pro jejich historickou hodnotu. Jsou dnes nedílnou součástí kulturní krajiny a místem častého výskytu vodních a rašelinných rostlin a celé řady živočichů.

Kovčín

Archivní a literární prameny se zmiňují o četných zbytcích drobných starých hornických prací v oblasti Vráže. V oblasti Kovčína (severní a západní část masivu Vráže) se vyskytují zvýšené koncentrace zlata. Hlavním zdrojem zlata jsou křemenné žíly. Zlato vykazuje vysokou ryzost. Těžba však z dnešního hlediska není ekonomicky zajímavá. Zlatonosné žíly mají malý rozsah a pouze zvýšené obsahy zlata.

Šumavské perle

V Nezdicích na Šumavě se vyrábějí skleněné korálky tzv. Šumavské perle. Jejich výroba je umístěna v obecním objektu zvaném „Baťovna“. Jejich výrobu je možné si vyzkoušet. Korálky se vyráběly na Šumavě již ve středověku. Dílnu je možné v letních měsících bezplatně navštívit a shlédnout novodobou výrobu skleněných korálků – vinutek. Na sklářském kahanu na propan-butan, do kterého je míchán vzduch, se proměňují tyčinky lampového skla v malé či větší korálky. Korálek nemusí být jen kulatý, ale je možné vyrobit např. placičku, váleček, čočku, kostičku atd. Výroba vinutek nevyžaduje pouze soustředěnost a šikovné ruce, ale hlavně trénuje trpělivost, dává velký prostor fantazii a je tvůrčí a relaxační činností.

www.regionalni-znacky.cz/sumava/cs/certifikovane-produkty/detail/147/sumavske-perle

Těžba vápence

Těžba ve vápencových lomech byla započata v roce 1888. Vápenec z lomu na Radvance u Hejné je většinou středně zrnitý, ale často se v lomu objevuje vápenec hrubozrnný a menší plochy tvoří vápenec jemnozrnný až celistvý. Také mineralogicky je lom na Radvance velmi pestrý. Nejčastějším minerálem je zde kalcit. Najít zde můžeme i narůžovělý dolomit, ankerit i mléčný křemen. Nejzvláštnějším minerálem je palygorskit, tzv. skalní kůže. Výčet minerálů, které se vyskytují v lomu na Radvance, je samozřejmě mnohem širší.

Výšivkářství

Nejznámější oblast výšivkářství jsou Kasejovice. Tradice kasejovického vyšívání, prováděného „na rámech“, sahá již do 17. století. V roce 1746 si stěžuje majitel lnářského panství na přílišnou nádheru ženského oděvu. Vyšívání zlatou a stříbrnou nití potvrzují i soupisy pozůstalostí kasejovických měšťanek ještě počátkem 19. století. V důsledku válečných let začalo vyšíváná zlatou a stříbrnou nití upadat a ujalo se vyšívání střídmější, bílé, tzv. dírkové, které posléze proslavilo kasejovické práce i za hranicemi. Kasejovické ženy vyšívaly zpočátku pro osobní potřebu. Zprvu šlo o výšivky krojů, po jejich odložení pokračovalo vyšívání límečků, náprsenek a podobně. Ženy si tvořily vzory samy a vyšívaly přímo na plátno. Když chtěly vzor uchovat, namastily si lžíci ve vlasech a vzor na papír z položené výšivky vytlačily. Veliké oblibě se těšily sukně, vyšívané na batistu. Dochovaly se nejrůznější vzory, jež mají svá pojmenování – lucipery, kolový, kolíčkový, malé a velké elipsy, medový, dušičkový, hadový, hrozničkový, prolamovaný, hvězdičkový, hlavový apod. Již na přelomu 19. století se výšivkářství stalo zdrojem obživy. Výšivky se prodávaly do Plzně, Prahy, okolních míst, Vídně, Uher, Rumunska, Německa a do Americky, kde žila značná část zdejších občanů.

www.kasejovice.cz/cs/historie-a-pamatky/muzeum-kasejovice/R20-A953/

Ostatní zajímavosti

Čímické jezírko

Ze strany od Čepic se na kopci nad obcí Čímice vypínají vápencové skály s několik opuštěnými lomy na vápenec. V nejzápadnějším z nich vzniklo malebné romantické Čimické jezírko s poměrně čistou modrozelenou vodou. Z hladiny se zvedá strmá lomová stěna světlého vápence, místy s tmavšími skvrnami. Vápenec se odtud dříve dopravoval pozemní lanovkou do nedalekých Žichovic. Z cesty stoupající k lomu se otvírají daleké výhledy do krajiny. Je odtud úchvatná vyhlídka na protější kopec Lomec s pozůstatky středověké tvrze tyčící se jihovýchodně, který jakoby vyrůstal z Nezdického potoka, jenž teče na jeho úpatí lukami kolem Čímic okolo mlýna do Žichovic.
Přístup k hladině je možný pouze na několika místech z jižní a západní strany jezírka. Většinou skály vystupují přímo z vody. Nejvyšší jsou na severní a východní straně. Ze stromů si toto místo oblíbily borovice a modříny. Z listnatých stromů tu je nejvíce bříz, méně je jeřábů a další druhy zde rostou jen ojediněle. Nejnižší patro tvoří trávy a mechy. Voda v jezírku je krásně průzračná a je domovem několika druhů obojživelníků.
Na první pohled je zde znát zájem ze strany turistů, především na jaře a v létě. Skály zřejmě využívají i horolezci. Jezírko je v soukromém vlastnictví.

Léčivý pramen Kloubovka

Od pradávna opřádají legendy léčivé prameny na Šumavě a v Pošumaví. Neví se kolik pravdy obsahují, ale ví se, že voda lidem dodnes prospívá. Chemici kroutí hlavami, protože analýzy zázračné složení ve zdrojích vyvěrajících z podzemí sice neprokazují, nicméně netroufají si popřít jejich účinnost.

KLOUBOVKA

Zvěst o „malých Lurdech“ se na Nepomucku předává z pokolení na pokolení. Může za to vydatný pramen tryskající v tmavém lese asi kilometr od vesničky Kotouň, kterou protíná silnice směřující z Horažďovic do Nepomuka. Kloubovka se pramen nazývá. Že je hoden toho jména dosvědčuje stará pověst:“Bolestmi kloubů usoužená chudá vdova odpočívala jednoho horkého léta pod vysokými smrky a myslela na Pána Boha i svoje nebohé děti, které nemohla uživit. Pojednou ji bolavé nohy začala obtékat chladivá voda. Stal se zázrak. Žena se zbavila bolestí, zánět v kloubech se zastavil a ona mohla bez obtíží znovu chodit a pracovat na poli.“ Kloubovka, kterou vychvaloval i věhlasný sušický lidový léčitel pan farář Ferda, prý vyvěrá z velké hlubiny a má silný energetický potenciál. Nepochybuje se o její radioaktivitě. Ostatně žulové podloží táhnoucí se od Klatovska přes Nepomucko až na Příbramsko je tomu dokladem. Je možné, že se Kloubovka v ledačems podobá jáchymovským pramenů, které s úspěchem pomáhají při revmatických a jiných kloubních onemocnění.

www.sumavanet.cz/www/fr.asp?tab=snet&id=4556&burl=

Les Prašivice – Nalžovské Hory

Nedaleko Nalžovských Hor v lese Prašivice byla postavena umělá zřícenina podle zříceniny hradu Ballymotte. Kromě toho je v lese i kamenná želva a kamenný drak. Hrabě Ludvík Taaffe, pocházející ze starého irského šlechtického rodu, si kolem roku 1840 možná z nostalgie, možná natruc starousedlíkům nechal na návrší nad městečkem Nalžovské Hory postavit kopii dávného rodového sídla, irského hradu Ballymotte. Kolem zříceniny postupně vyrostl svérázný lesní park s jezírkem, v jehož těsné blízkosti je možné objevit i kamenného draka, želvu a rozpadlé zbytky dalších kamenných zvířat. Pamětníci vzpomínají nejen na čápa, ale i na obrovské dřevěné muchomůrky a trpaslíky, volně rozmístěné v prostoru mezi hradem a altánkem v zarostlé lesní aleji. Ty jsou ovšem nenávratně pryč.

Maňovický drak

Maňovický kamenný drak vznikl úpravou kamene vyčnívajícího do ohybu cesty směrem na Pačejov.
Do podoby dračí hlavy ho nechal se svým příbuzným upravit Antonín Raška, tehdejší starosta obce. Práce provedl kameník Karel Kališ. Draka nechal Antonín Raška zhotovit jako poděkování Bohu. Drak představuje zlou nemoc - slepotu a kamenný kříž na jeho hlavě znázorńuje vítězství.
Dokončen a vysvěcen byl drak v roce 1905 za velké účasti obyvatel obce a hasičů. Vysvěcení a mši svatou celebroval děkan František Dítko, zakladatel církevního hasičského sboru v Kvášňovicích, kam až do roku 1899 patřili i hasiči z Maňovic, než se osamostatnili i díky spolupráci A. Rašky a faráře Františka Dítka.
Kamennou ohrádku s kovaným plotem okolo dračí hlavy, nechal zhotovit sysnovec A. Rašky, též starosta obce, František Klozar v roce 1926. Drak hledí směrem k Šumavě na horu Boubín a k Pačejovu, kam touto cestou chodily děti do školy.

Informační tabule - zde
O maňovickém drakovi - PDF

www.mapin.uhlava.cz/index.php?page=120&idp=1624&idrr=108&str=2&lang=cz&task=detail&sm=1

Přírodovědná stanice a Centrum environmentálního vzdělávání v Horažďovicích

Dům dětí a mládeže v Horažďovicích je příspěvkovou organizací Plzeňského kraje a slouží jako školské zařízení pro volný čas dětí, mládeže i dospělých. Hlavní činností DDM je zajištění nabídky pravidelné zájmové činnosti během školního roku, tedy především kroužků (každoročně okolo 60 ZK). Pro MŠ, ZŠ a SŠ lze v nabídce programů najít řadu výukových programů, především přírodovědně laděných. Při DDM funguje současně několik klubů a široké veřejnosti nabízíme každý měsíc několik rozličně orientovaných akcí (rukodělné dílny, cestopisné večery, turistické výlety, soutěže, kurzy, semináře, společenské hry apod.). V současnosti 2 pracoviště nabízejí bohatý program pro volný čas dětí, mládeže i dospělých. Kromě zájmové činnosti i výukové programy a rozličné akce pro veřejnost, o prázdninách probíhají příměstské i pobytové tábory.

Pracoviště Zámek - zde se nachází přednáškový sál, rukodělné a technické dílny. Pracoviště Přírodovědná stanice - nabízí prohlídky areálu s chovy zvířat, malé arboretum a přírodovědné výukové programy.

Třetí pracoviště ponese název Pobytové envicentrum Podbranský mlýn a vznikne rekonstrukcí budovy bývalého městského mlýna do poloviny roku 2014 a bude se zabývat pořádáním vzdělávacích kurzů pro školy.

www.ddm-hd.cz

Žďánov

Zaniklá osada, kterou připomíná kaplička sv. Jana ve žďánovských lesích patřila ve středověku ke kašperskohorskému zlatorudnému revíru. Původně hornická osada ležela na okraji pláně při jižním svahu stejnojmenné hory ve výšce 940 m. Později patřila k obci Nezdice na Šumavě, od roku 1848 spadala část pod žichovické panství, z části pod město Kašperské Hory. Obyvatelé pracovali převážně v okolních panských lesích. Němečtí obyvatelé byli v r. 1945 odsunuti do Bavorska.

Osada zůstala neosídlena, zpustla a po roce 1970 zcela zanikla. Zachovala se pouze pěkně udržovaná myslivna. Z ostatních domů zbyly jen zarostlé, místy ještě vysoké rozvaliny v zalesněném terénu.
Do roku 1990 zde bývala vojenská střelnice.