Cirkevní památky | Kostely | Kapličky | Židovské památky
Historické památky | Hrady | Městské památkové zóny | Zámky

Cirkevní památky

K bohaté historii, původnímu osídlení a kulturním tradicím se na Prácheňsku váže velké množství církevních památek, které naleznete téměř na každém kroku. Přijedete-li poznávat naše města a obce uvidíte řadu hezky opravených kostelů, kapliček, křížku a Božích muk. Svou majestátností a neobvykle velkými rozměry v prostředí malých podhorských vesnic vás překvapí kostely v Nezamyslicích, Žihobcích nebo Strašíně. Téměř každá víska má svou kapličku nebo udržovaný křížek. K řadě církevních památek se vážou pověsti a legendy nebo u nich vyvěrá léčivý pramen. Od některých je zase krásný výhled do krajiny, jiné dokumentují existenci zaniklých šumavských osad nebo dnes již zašlou slávu bývalých malých lázní.

V region naleznete i pozůstatky po židovském osídlení – synagogy a staré židovské hřbitovy se nachází V Horažďovicích, Kasejovicích, Slatině, Rabí a Podmoklech. V kasejovické synagoze se dnes nachází regionální muzeum V. Mentbergera.

Kostely

Bezděkov – kostel sv. Ondřeje

Kostel sv. Ondřeje v Bezděkově leží v severní části vsi při silnici na Hradiště a Lnáře a ihned zaujme především svým stavem, neboť je velmi pěkně zrekonstruován. Kolem kostela se nachází hřbitov. Kostel má presbytář s románskými prvky, jižní portál lodi pochází z doby okolo roku 1250. Úprava provedena koncem 16. století, v raném i pozdním baroku. Na hřbitově stojí patrová zvonice, která je jehlancově zastřešená. Na renesanční úpravy poukazuje nedávno opravená sgrafitová omítka. Fasáda patra je gotizující, patrně z první poloviny 19. století. Uvnitř kostela se nachází polygonální kamenná křtitelnice.

Budětice – kostel sv. Petra a Pavla

Na rozsáhlé trojúhelníkové návsi najdeme hřbitov se vzácnou stavební památkou, románským kostelem sv. Petra a Pavla, který byl postaven mezi léty 1240 až 1250. Z té doby se dochoval jižní portál. Barokní úpravy proběhly v roce 1676 a ještě v roce 1696. Tehdy byla snížena loď a vybudován nový triumfální oblouk. Poslední úpravy proběhly v roce 1765 a z té doby je i jeho dnešní podoba. Kostel je jednolodní, zakončený půlkruhovým presbytářem. Na jižní straně je obdélníková sakristie a předsíňka. V západním průčelí je hranolová věž. Skutečným unikátem jsou na štítech lodi fragmenty románské plastické výzdoby, kamenné kančí hlavy. Uvnitř zaujme hezký rokokový oltář z 2. poloviny 18. století. Na bočních oltářích jsou sošky P. Marie a sv. J. Nepomuského ze 17. století. Krásná kamenná křtitelnice v předsíňce je ze 13. století. Západně od kostela stojí hřbitovní kaple P. Marie z 19. století.

Bukovník – kostel sv. Václava

Původně románský kostel z poloviny 13. století (jižní portál je datován okolo roku 1240), obklopený hřbitovem. Jako farní je doložen poprvé 1360. Barokní úprava proběhla koncem 17. století, její součástí byl nový presbytář a kaple svatého Josefa (nahrazenou v roce 1690 kaplí Panny Marie). Další úpravy (okna lodi, kruchta) se uskutečnily v polovině 18. věku. Z té doby pochází i většina vnitřního zařízení. Při rozšiřování hřbitova zanikla severní část jeho původně eliptické ohradní zdi.
Východně od kostela stojí bývalá fara, v dnešní podobě pozdně barokní, s rozsáhlým hospodářským zázemím. Dnes je v soukromém vlastnictví.

Hejná – kostel sv. Filipa a Jakuba

Kostel stojí na návrší, jižně nad vsí uprostřed malého hřbitova. Jedná se o raně gotickou stavbu z druhé poloviny 13. století. Zachovaly se celé obvodové zdi. Presbytář byl přestavěn ve 2. polovině 16. století a je zaklenut jednoduchou hvězdovou hřebínkovou klenbou. Je čtvercový a v jeho závěru je gotické okno, nad kterým je okno kruhové. Vysoká zeď západního průčelí je ukončena hladkou štítovou zdí. Nad střechou se zvedá menší hranolová věž. Kostelní loď je uzavřena plochým stropem. Před hlavním vchodem je malá předsíň. Vstupní portál je pravoúhlý a je z doby kolem roku 1700. Před kostelem je železný kříž na kamenném podstavci z první poloviny 19. století. Od kostela je velmi pěkný pohled k severu a na vrchol Pučanky, na jejichž svazích kostel stojí.

Horažďovice – klášterní kostel

Klášterní kostel Panny Marie v Horažďovicích stojí na místě kaple, kterou vystavěl ke cti sv. Michala Theodorik Měčíř roku 1330. Ke kapli byl později přistavěn klášter minoritů. Za Josefa II. byl klášter zrušen. Roku 1853 byly budovy koupeny řádem Školských sester. V bývalé klášterní budově je čtvercová chodba s krásnou diamantovou klenbou. V kostele je náhrobek Půty Švihovského, nejvyššího sudího českého království z roku 1504.

Horažďovice – kostel sv. Petra a Pavla

Kostel byl postaven podle darovací listiny v letech 1260 – 1273. V roce 1316 byl částečně přestavěn. Barokní úpravy byly provedeny v letech 1700 – 1720. V kostele je na oltáři Madona z roku 1775 a gotická křtitelnice ve tvaru kalicha. Větší oprava proběhla v roce 1910: Koncem 20. století byla v Horažďovicích uspořádána sbírka na obnovu zvonů, kterou uspořádal Spolek rodáků a přátel Horažďovic. V letech 1993 – 2000 se podařilo obnovit všechny zvony a první zvonění se uskutečnilo o půlnoci 31. 12. 2000.

Hradešice – kostel Proměnění Páně

První písemná zmínka o obci je z roku 1360. Tehdy je připomínán kostel Proměnění Páně jako farní v držení pánů z Janovic. Dobu jeho vzniku dokazují zbytky gotických fresek na původní klenbě. Byl barokně přestaven a později k němu byla přistavena pseudorománská věž v západním průčelí a sakristie na severní straně. Za zmínku stojí hlavní rámový oltář z roku 1749 s obrazem Proměnění Páně, doba vzniku obrazu se datuje do roku 1915. Další zajímavostí je rozměrná dřevěná křtitelnice z doby kolem roku 1730, křížová cesta z konce 18. století. Hradešický kostel se může pochlubit mramorovým figurálním náhrobkem rodiny Švihovských z roku 1625.

Chanovice – kostel Povýšení Svatého Kříže

Jednou z dominant Chanovic je kostel Povýšení Svatého Kříže. Původní kostel je datován jako pozdně románský z 1. poloviny 13. století. Od husitských válek až po konec 15. století byl zřejmě kostel opuštěn. 14. 10. 1688 byl vysvěcen a i přesto zůstal kostelem pobočným při kostele farním. Od roku 1717 byly zavedeny pravidelné nedělní bohoslužby a od roku 1751 byla založena fara. Na konci 70. let 20. století prošel kostel rekonstrukcí. Malíř Josef Fencl provedl odbornou restauraci mobiliáře, který pochází převážně z 18. století a obsahuje např. obraz Panny Marie Zbraslavské, obraz Piety a sochu Panny Marie Lurdské. Nová dlažba bohužel překryla dva nečitelné náhrobní kameny patřící zřejmě prvním z rodu Chanovských.Za pozornost stojí vitráže oken kostela z druhé poloviny 19. století, vytvořené dle návrhů malíře F. B. Doubka.
V kostele v Chanovicích je zvon, který anonymní zvonař nedatoval, ale nápisem určil datum vzniku. Zvon byl ulit „v ten čas, když král dlel v Budíně“. Jedná se o českého krále Vladislava Jagellonského, který po korunovaci na krále uherského v roce 1490 přesídlil se svým dvorem z Prahy do Budína. Zvon v kostele Povýšení svatého kříže v Chanovicích je tedy z roku 1490 a jedná se o jeden z nejstarších zvonů v Čechách. Jsou zde konány pravidelné bohoslužby dvakrát týdně.

www.chanovice.cz/index.php?page=184&id=3838&lang=cz&task=on

Kasejovice – kostel sv. Jakuba

Hřbitovní kostel sv. Jakuba stojí v severní části obce při hlavní průjezdové komunikaci na malém návrší nedaleko od pomalu zanikajícího tvrziště. Ze hřbitova můžete spatřit vnější část valů tvrziště.
Kostel sv. Jakuba je původně raně gotická stavba ze 13. století. Je dominantou města Kasejovice a byl v 18. století barokně upraven. Z původní stavby se zachoval gotický portál. Později byl ještě upravován v letech 1856, 1868, roku 1892 zvýšena věž, další úpravy v letech 1913 a 1936.

www.kasejovice.cz/cs/historie-a-pamatky/kostel-svjakuba/R20-A950/

Kotouň – kostel Nanebevzetí Panny Marie

Obci Kotouň dominuje farní kostel Nanebevzetí Panny Marie vystavěný v letech 1703 - 1705 stavitelem Antoniem Di Maggi na místě původního vyhořelého kostelíka z roku 1475. Ve sklepení je rozsáhlá zachovalá kostnice. Kostel obklopuje hřbitov, v jehož horním rohu stojí nízká barokní zvonice z roku 1696. Jižně od areálu kostela stojí farní budova z roku 1736. Jedná se o hodnotnou raně barokní budovu s řadou dochovaných autentických detailů, významně dotvářející areál kostela.

Kvášňovice – kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje v Kvášňovicích byl postaven v letech 1240 – 1260. Kostel je dominantou obce, je postaven v pozdně románském slohu, poté goticky přestavěn kolem roku 1400 a barokně upravený v letech 1751 – 1768. Nejhodnotnější památkou je portál na jižní straně lodi z doby okolo roku 1240, stavebně spadající do okruhu tzv. „burgundské“ gotiky a presbytář s křížovou klenbou z doby okolo roku 1400. Hlavní oltář je z roku 1797, zajímavé jsou i oba postranní oltáře s obrazy Ecce Homo a Panny Marie Sušické. V kostele bylo dříve umístěno šest náhrobníků rodu Dlouhoveských a Švihovských, které byly vyjmuty a v současné době jsou umístěny v sakristii. Před kostelem se nachází boží muka z roku 1840 a památník padlých vojínů z I. světové války.

Malý Bor – kostel sv. Máří Magdalény

Původní románský kostel svaté Máří Magdalény pochází z doby kolem roku 1200 s gotickými přístavbami a renesanční úpravou klenby. Z románského období jsou podvojná okénka ve věži a tribuna, z gotického období je kaple na severní straně, figurální nástěnné malby a krucifix je z doby kolem roku 1500. V patře věže jsou dvě půlkruhová okénka s hlubokou špaletou, kolem jižní strany dvě středověké figurální nástěnné malby lučištníků. Východní část kostela byla renesančně zaklenuta v 17. století, západní část byla upravena ve století 18. I když mobiliář kostela pochází většinou z 18. století, upoutá na hlavním oltáři socha Černé madony přenesená sem z horažďovické Lorety. Zajímavá je i kamenná středověká křtitelnice a náhrobníky z let 1613 a 1708.

Myslív – kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je nejstarší stavbou v obci pravděpodobně z poloviny 12. století. Za původní, nejstarší část svatyně se udávalo gotické kněžiště, ale při pozdějších opravách byly pod omítkou objeveny románské oblouky ve stěnách lodě chrámové. Na jižní straně byl odkryt krásný kamenný portál a na základě toho bylo rozhodnuto, že původní stavbou byla loď chrámová, usuzuje se, že po zkáze kláštera Nepomuckého se do svatyně uchýlili i někteří mniši a loď chrámová s vysoko umístěnými malými okny sloužila jako tvrz, nedobytná ochranná stavba. Barokně byl kostel upraven v roce 1730. V kostele byly objeveny i zbytky původních maleb z 15. století. Byla obnovena malba v presbytáři představující gotický oltář se sedmi věžemi, se skutečným výklenkem zvaným sakrarium, což je místo pro odložení náboženských nádob. V roce 1893 byly zazděny hlavní chrámové dveře pod věží pro zřízení Božího hrobu.

Nalžovské Hory – kostel sv. Kateřiny

Dominantou Nalžovských Hor je kostel sv. Kateřiny. Kostel je známý i barokními sochami a velkými božími muky. Kostel byl postaven v letech 1721 - 23, na místě původního dřevěného kostela, který byl zmiňován již v roce 1534.
U kostela se nachází smírčí kříž ze 17. století.
Před kostelem je i řada kamenných sloupků s motivy křížové cesty malované na plechu.

Nezamyslice – kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel je stavbou viditelnou z dalekého okolí. Kostel patřil Břevnovskému klášteru, který ho zde nechal vystavět a tehdy byl na místní poměry velký a podle něho také dostala vesnice jméno ve 14. století (Alba ecclesia – Bílý Kostel). Nezamyslický kostel shlíží ze svého návrší přes velký rybník k siluetě Rabí na obzoru. Kostel vznikl již ve třetí čtvrtině 13. století. Z původní stavby se dochovala pouze část hranolové věže, loď je gotická. Kolem roku 1380 byl kostel rozšířen o nové kněžiště s příčnou lodí a pěknými plaménkovými kružbami v oknech. Návštěvníky však nejvíce zaujme vzácná sklípková klenba lodi sklenutá počátkem 16. století údajně ještě za Půty Švihovského z Rýzmberka. Tohoto zvelebitele kostela připomínají také erby na kamenném sanktuáriu v presbytáři. Výzdoba kostela byla pořízena většinou v době baroka. Hlavní oltář je pseudogotický, vytvořený v druhé polovině 19. století podle návrhu Josefa Mockera. Mezi zvláštnosti kostela patří velký mystický obrat Ukřižování na bočním oltáři lodi, který je starou kopií slavného Isenheimského oltáře německého pozdně gotického malíře Grunewalda.

Pačejov - kostel sv. Panny Marie Sněžné

Nejvýznamnější památkou v Pačejově je kostel sv. Panny Marie Sněžné, který roku 1685 nechal opravit Václav Vojtěch ze Šternberka, do současné podoby byl přestavěn v roce 1871.

Prácheň – kostel sv. Klimenta

Kostel sv. Klimenta – devátý křesťanský kostelík v Čechách, zřejmě vysvěcený samotným Metodějem. Kolem kostela svatého Klimenta stála kdysi stejnojmenná ves Prácheň, která vznikla zřejmě současně s hradištěm na Práchni. Na prácheňském hřbitově je pohřben spisovatel Josef Pavel a regionální historik Karel Němec.

Rabí – kostel Nejsvětější Trojice

Původní kostel Nejsvětější Trojice byl postaven pravděpodobně již na počátku 14. století. Z této stavby, sloužící zřejmě jako kostel pro vznikající podhradí, se dochovaly pouze obvodové zdi s triumfálním obloukem.
Nynější pozdně gotickou podobu získal kostel koncem 15. století, kdy jej nechal přestavět Půta II. Švihovský v rámci poslední velké přestavby hradu. Byl vysvěcen roku 1498. Nově postavené presbyterium mělo funkci obranné bašty, jež byla součástí opevnění podhradí. Ve zkoseném štítu kostela se dochovala čtyři gotická okénka a portál, nyní již zazděný, který vedl z podkrovní chodby na podklenutý most, spojující kostel s příhrádkem a opevněním hradu. Kostel tak zastával funkci hradní kaple. Na svorníky síťové žebrové klenby nechal Půta II. umístit erby rodů, spřízněných s rodem Rýzmberků (erby pánů z Hradce, z Velhartic, z Meziříčí a Lomnice a pánů ze Šternberka).
Kostel má půlvalbovou pozdně gotickou střechu. Pod nynějšími secesními malbami byly sondami zjištěny zbytky malby gotické.
Původní pozdně - gotický oltář sv. Jiří je uložen v Národní galerii v Praze.
Jako kostel začala stavba opět fungovat od roku 1786 a další rekonstrukce se kostel dočkal v roce 1907. Jako farní sloužil kostel Nejsvětější Trojice do roku 1970. Dnes kostel slouží jako výstavní galerie.

Rabí – kostel sv. Jana Nepomuckého

Hřbitovní kostel si poddanské městečko postavilo zřejmě spolu s novým pohřebištěm začátkem 17. století. Z původní stavby se dochoval zejména západní portál, datovaný v nadpraží 1611. Počátkem 18. století získal kostel nové vnitřní zařízení, snad v souvislosti se změnou zasvěcení. Podle dostupné literatury byla původní stavba roku 1785 nahrazena novým kostelem, do nějž byl portál a vnitřní zařízení přeneseno. Nelze ovšem vyloučit, že šlo spíše o důkladnou pozdně barokní přestavbu.
Kostel byl v 90. letech 20. století opraven, dosud ho obklopuje funkční hřbitov.

Strašín – kostel Narození Panny Marie

Roku 1369 byl postaven zdejší kostel a je uváděn jako farní a poutnický. Byl postaven v letech 1736-1739 na základech kostela z r. 1369 v těsné blízkosti zaniklého hradiště. Ve věži zazděná románská podvojná okénka. Dřevěná zlacená gotická socha P. Marie z 2. poloviny 15.století. Románská kostelnice. V letech 1754 – 1756 byla ve Strašíně postavena nová budova fary.
Kostel Narození Panny Marie byl s historií obce úzce spjat - to, že se zde několikrát v roce setkávali lidé z celého okolí, mělo na rozvoj Strašína pozitivní vliv. O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí vypráví několik legend. Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde, nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku. Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili, že uviděli Pannu Marii, jak kameny přenáší. Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce. Další legenda také mluví o pokynu z nebes. Panna Marie se synáčkem v náručí zjevila poustevníkovi Martinu Rezkovi Strakonickému na skále za kostelem. Na znamení svého zjevení utvořila ve skále důlek, ze kterého ihned „vyprýštila voda“. Voda z důlku údajně blahodárně působí hlavně při očních chorobách. Toto místo je označováno jako nejmenší léčivý pramen na Šumavě.
Skutečně důstojným poutním místem se Strašín stal za správy pana Půty ze Skály a na Rabí, který byl velkým strašínským mecenášem.

Těchonice - kostel sv. Filipa a Jakuba

Obec Těchonice se nachází asi 4 km severně od Nalžovských Hor. Nejzajímavější stavební památkou je kostel sv. Filipa a Jakuba. Byl postaven v raně gotickém slohu, někdy v polovině 13. století. Z tohoto období se zachoval pouze presbytář, ve kterém je dnes umístěna sakristie. Nynější barokní stavba byla postavena v 18. století. Svatyně je jednolodní s pravoúhlým presbytářem. Strop je plochý a hlavní loď zdobí štuková zrcadla. Gotická sakristie je pětiboká a nad ní je postavena barokní věž. Vnější zdi jsou členěny lizénami. Okna jsou obdélníková se segmentovými záklenky. Západní průčelí tvoří velmi jednoduchý barokní štít. Na sakristii jsou dvě úzká gotická okénka. Vstup do kostela je z jižní strany. Ve výklenku pod věží je umístěn dřevěný kříž. Celý kostel je obehnán zdí a zřejmě zde byl původně i hřbitov. Vnitřní zařízení je novogotické. V lodi je rozměrný kříž a sochy sv. Petra a Pavla. Varhany pocházejí z první poloviny 18. století. Zajímavá je část staré žulové křtitelnice. Několik náhrobních kamenů je ze 16. století. Před vchodem ke kostelu je velmi pěkný kamenný kříž.

Velenovy – kostel sv. Jana Nepomuckého

Ves patřila ve 13. století ke klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Roku 1591 se zde připomíná Radslav ze Vchynic a v roce 1601 Bedřich Švihovský, který ves trvale připojil k Nalžovskému panství. Kaple sv. Jana Nepomuckého byla dostavěna a vysvěcena v roce 1909 především zásluhou Josefa Antonína Hůlky, místního rodáka a českobudějovického biskupa. Kaple byla rekonstruována v letech 1964 a 1988 a dnes je významným zástupcem novorománského stylu v regionu.

Velký Bor – kostel sv. Jana Křtitele

Povodně románský kostel je dominantou Velkého Boru. Kostel byl kolem roku 1300 goticky přestavěn. Další úpravy byly provedeny kolem roku 1500, kdy přibyla křížová klenba. V 18. století byl kostel částečně upraven do barokní podoby a poslední rekonstrukce proběhly v 70. letech minulého století. V kostele se nachází oltářní obraz z roku 1878 a cenná je i socha Madony z 15. století.

Žihobce – kostel Proměnění Páně

Dominantou obce Žihobce je velkolepý kostel Proměnění Páně vystavěný v letech 1872 – 1876. Novorománský farní kostel, vystavěn na místě zaniklého gotického kostelíku, překvapuje v prostředí podhorské obce svými neobvykle velkými rozměry. Monumentalitu západního průčelí zdůrazňuje věž v jižním nároží i venkovní dvouramenné vstupní schodiště. Zařízení svatyně pochází vesměs z doby její výstavby. Jako hudební památku je třeba zvláště ocenit původně dochované varhany z dílny sušického varhanáře Fischpery. Monumentální stavba je situována uprostřed obce na návrší. Vstup ke kostelu od jihozápadu vede po vysokém dvouramenném schodišti s parapetem. Kostel na půdorysu kříže s příčnou lodí je orientován kněžištěm k severovýchodu.

www.zihobce.eu/zihobecka-prochazka-po-stopach-lamberku

Kapličky

Břežany - kaple Sv. Anny

Nachází se v lese nad obcí nedaleko silnice z Břežan na Malý Bor. Kaple z roku 1760 stojí u studánky s léčivým pramenem. Strop kaple je vyzdoben štukovým zrcadlem, oltářní obraz sv. Anny namaloval J. Konrád. U kaple je kovový kříž na kamenném podstavci se symbolem kalicha z roku 1866. Před průčelím roste stopadesátiletá památná lípa malolistá s obvodem kmene 430 cm, lípa dorůstá výšky 24 m.

Kasejovice – kaple sv. Vojtěcha

Samota s barokní kaplí sv. Vojtěcha stojí u silnice z Kasejovic do Chloumku v místě zvaném Bouček. Byla vystavěna v roce 1760 na místě starší kaple z r. 1684 u pramene léčivé a údajně radioaktivní vody. V 19. století zde vznikly malé lázně, které ukončily činnost během 1. světové války, kdy byly měděné kotle zabrány pro vojenské účely. Podle pověsti zde v roce 992 odpočíval při svém putování krajem sv. Vojtěch.

Hradešice – kaple sv. Antonína

Při hlavní silnici z Klatov do Horažďovic, asi 1 km od Nalžovských Hor, je po levé straně návrší, na kterém stojí hostinec a kaple sv. Antonína Paduánského. Zmínka o kapli pochází z roku 1787, od roku 1809 je součástí kaple novogotická hrobka rodiny Taaffů, pánů z Nalžov. Zda již v tomto roce měla dnešní vzhled, zůstává tajemstvím. Ale když si ji Taaffové, majitelé Nalžov, zvolili za rodinnou hrobku, a to se stalo v roce 1809, byla přestavěna ve výše uvedeném slohu. Kaple je na půdorysu kříže. Jednolodní stavba s bočními přístavky je klenutá. Hlavním vchodem se vchází do předsíňky, ze které se zaklenutým vchodem vejde do hlavní části. Další vchod je i z opačné strany. Ve středu stavby se vypíná štíhlá hranolová věž. Vnitřní zařízení je chudé a na oltáři je obraz sv. Antonína. Zajímavostí je křížek opřený o jižní zeď kaple.
Podle pověsti tu v 18. stol. pobýval poustevník. Vedle kaple roste asi 400 let starý dub. Častým hostem zdejšího zájezdního hostince býval komik Miroslav Šimek, který měl nedaleko odtud chatu.

Žďánov - kaple sv. Jana

Zaniklá osada, kterou připomíná kaplička sv. Jana ve žďánovských lesích patřila ve středověku ke kašperskohorskému zlatorudnému revíru. Původně hornická osada ležela na okraji pláně při jižním svahu stejnojmenné hory v nadmořské výšce 940 m. Později patřila k obci Nezdice na Šumavě, od roku 1848 spadala část pod žichovické panství, z části pod město Kašperské Hory. Obyvatelé pracovali převážně v okolních panských lesích. Němečtí obyvatelé byli v r. 1945 odsunuti do Bavorska.
Osada zůstala neosídlena, zpustla a po roce 1970 zcela zanikla. Zachovala se pouze pěkně udržovaná myslivna. Z ostatních domů zbyly jen zarostlé, místy ještě vysoké rozvaliny v zalesněném terénu.
Do roku 1990 zde bývala vojenská střelnice.

Dobršín – kaple Nejsvětější trojice

Novogotická kaple na návsi z roku 1869 je evidována jako památka I. kategorie. V období před rokem 2000 byl objekt příkladným způsobem opraven nákladem obce Dobršín. V roce 1997 byl zčásti restaurován mobiliář (7 soch světců), konzervován obraz hlavního novogotického oltáře a restaurováno sousoší Nejsvětější Trojice nad hlavním oltářem. Kříž byl opraven v roce 1996. Svým řešením a hmotou kaple dotváří neopakovatelný charakter Dobršínské návsi, která patří k perlám lidového stavitelství v oblasti českého západu.

Horažďovice – kaple Sv. Anny

Vznik kaple Svatoannenské je v těsné souvislosti s léčivým pramenem vyvěrajícím z vrcholu Slavníku a jehož voda protéká přímo kaplí. U Svaté Anny byly v 18. století postaveny lázně, které sloužily k léčení rozličných nemocí a neduhů. Léčebný proces byl prováděn jednak koupelemi, jednak pitnou kúrou. Široký okruh léčení a účinků vody zpracoval Dr. V. A. Butta, znalec kraje prácheňského v roce 1761. Vlastní kaple pochází pravděpodobně z roku 1698, objekt byl přestavován v roce 1760 a z roku 1848 pochází jeho dnešní podoba. Kaple byla opravována ještě v letech 1881, 1903 a 2006. V současné době je památkově chráněna.
Kaple není přístupná, vnitřní zařízení bylo odstraněno. Poblíž stojící hostinec je pozůstatkem lázeňské budovy. Pramen je v současnosti skrytý pod dřevěným příklopem u kaple. Stále jej využívají místní, tak turisté a cyklisté projíždějící po nedaleké Otavské cyklostezce. U osady byla v roce 2007 vyhlášena přírodní památka Svaté Pole o rozloze 3,5 ha. Předmětem ochrany je suchá louka, na níž rostou některé vzácné rostliny. Je tu například nejpočetnější populace vstavače kukačky, náležejícího mezi orchideje, v Plzeňském kraji.

Kasejovice – kaple sv. Vojtěcha

Nedaleko od města Kasejovice v místě zv. Bouček je při silnici kaplička sv. Vojtěcha u pramene s léčivou vodou. Podle legendy pramen zázračně otevřel přímo tento světec. V souvislosti s barokním pietismem tu byla nejprve dřevěná kaplička, kam přicházelo stále více lidí. Rozborem vody z konce 18. století byly skutečně prokázány léčivé účinky pramene, a tak na nístě zchátralé kapličky byla v roce 1833 postavena současná stavba. Až do 1. světové války tu dokonce byly lázně.

Nezamyslice – kaple sv. Erazima

Pohřební kaple sv. Erazima pod kostelem v Nezamyslicích stojí vně hřbitova. Založena byla už v první polovině 17. století. Lamberkové, kteří v roce 1707 koupili rábské a žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, dali kapli v roce 1860 opravit a zřídili v ní rodinnou hrobku. Protože se tehdy také rušil hřbitov v Salcburku, kde byli pochováni jejich předkové, dali sem převézt náhrobní desky svých předků. Tak vznikla v kapli jedinečná sbírka vynikajících náhrobních desek Lamberků, většinou z 16. století. Novogotický interiér kaple, zaštítěný jmény Rintů, Festela a Adalberta Stiftera, lze považovat za vynikající doklad uměleckých snah 2. poloviny 19. století, který svým významem překračuje hranice regionu i země.

Oselce – kaple sv. Markéty

Na Markétině vrchu (662 m n.m.) severozápadním směrem od obce Oselce stojí barokní kaple sv.Markéty, postavená v roce 1691. Barokní stavba má osmiboký půdorys o délce strany 3,5m. Vchod do kaple zdobí kamenný portál s nápisem.
Toto místo s dalekým výhledem na panoráma Šumavy je proslulé svými poutěmi v době vrcholícího léta a přípravy na sklizeň obilí. Poutě byly obnoveny v roce 2000. I když se dnes již proslavená pouťová procesí nekonají, je to místo setkávání a pouťové nezapomenutelné atmosféry pro všechny ze širokého okolí. Poutí se zúčastňují stovky lidí. V Oselcích cestou na kapli neminete památnou oseleckou lípu s pozdně barokní sochu sv. Jana Nepomuckého, při putování lesem z Oselec do Kotouně je nepřehlédnutelný památný buk s obvodem téměř 7 metrů.

Sedlečko – kaple sv. Václava

Kaple pochází z roku 1873. V 70. letech 20. století byla k objektu přistavena budova váhy. V letech 2008 – 2010 došlo díky novým majitelům hospodářského dvora k rekonstrukci nejen objektu kaple, ale i sýpky a zámku. V roce 2009 byl pořízen nový zvon Václav. Kaple byla nově vysvěcena 28. září 2010.

Svéradice – kostelík sv. Bartoloměje

Na vrchu Kostelíku stojí dominanta obce kostelík sv. Bartoloměje, založený v 2. polovině 16. století, pravděpodobně Adamem Chanovským z Dlouhé Vsi a Chanovic, jehož rod držel Svéradice 202 let ( 1467 – 1669 ). V roce 1843 byl kostelík zvětšen do nynější podoby a v roce 1995 byl znovu osazen vysvěcený zvon s elektrickým pohonem k automatickému dennímu zvonění ve třech intervalech.

Újezd u Chanovic – kaple sv. Vojtěcha

Kaple v dnešní podobě byla dokončena v roce 1947. Na jejím místě se ještě v roce 1937 nacházela v rozvalinách starší kaple. Se stavbou nové kaple bylo započato v roce 1947. Kaple byla opravena v roce 1996. U kaple jsou každoročně od roku 1997 při příležitosti výročí sv. Vojtěcha slouženy mše. Tato tradice navázala na mše v letech 1947-1968. U kapličky vyvěrá pramen Vojtěška s údajně léčivou vodou.

Ústaleč – kaple sv. Václava

Na místě dnešní kaple stávala malá dřevěná zvonička. Kaple byla postavena v roce 1904. Do kaple byl zavěšen zvon z původní zvoničky. V době I. světové války byl schován, ale v následující válce zrekvírován. Ihned po válce byl ze sbírky místních občanů zakoupen zvon nový. Nový zvon byl vysvěcen 9. 5. 1948. V roce 1958 proběhla větší oprava. V roce 1988 byla kaplička obílena a opatřena okapy. Větší opravou prošla kaple i v roce 2003. V interiéru kaple visí nad oltářem obraz sv. Václava.

Kotouň - léčivý pramen Kloubovka

V lese nad obcí Kotouň stojí výklenková kaple nazývaná Kloubovka. V kapli vyvěrá pramen, který má podle pověsti léčebné účinky zejména na bolesti kloubů a končetin.
Zvěst o „malých Lurdech“ se na Nepomucku předává z pokolení na pokolení. Může za to vydatný pramen tryskající v tmavém lese asi kilometr od vesničky Kotouň, kterou protíná silnice směřující z Horažďovic do Nepomuka. Kloubovka se pramen nazývá. Že je hoden toho jména dosvědčuje stará pověst:“Bolestmi kloubů usoužená chudá vdova odpočívala jednoho horkého léta pod vysokými smrky a myslela na Pána Boha i svoje nebohé děti, které nemohla uživit. Pojednou ji bolavé nohy začala obtékat chladivá voda. Stal se zázrak. Žena se zbavila bolestí, zánět v kloubech se zastavil a ona mohla bez obtíží znovu chodit a pracovat na poli.“
Kloubovka, kterou vychvaloval i věhlasný sušický lidový léčitel pan farář Ferda, prý vyvěrá z velké hlubiny a má silný energetický potenciál. Nepochybuje se o její radioaktivitě. Ostatně žulové podloží táhnoucí se od Klatovska přes Nepomucko až na Příbramsko je tomu dokladem. Je možné, že se Kloubovka v ledačems podobá jáchymovským pramenů, které s úspěchem pomáhají při revmatických a jiných kloubních onemocnění.

www.sumavanet.cz/www/fr.asp?tab=snet&id=4556&burl=

Židovské památky

Horažďovice

První Židé přišli do Horažďovic na počátku 17. století. Nejvíce židovských obyvatel měly Horažďovice kolem roku 1890 (300 osob). Bývala zde i synagoga, která byla jako opuštěná a chátrající stavba zbořena v roce 1980. Na nové zdejší zástavbě je od roku 2005 umístěna nákladem města umělecky provedená pamětní deska připomínající minulost místa a židovské oběti nacistické perzekuce. Na novém hřbitově, který byl založen již v první třetině 19. století, nejstarší náhrobky pocházejí z roku 1684, byly sem přeneseny ze staršího hřbitova ze 17. století, který byl zrušen ve dvacátých letech 20. století. Poslední pohřeb se zde konal před rokem 1943. Hřbitov byl restaurován v letech 1989 - 1991.

www.pamatky.kehilaprag.cz/hledani/horazdovice

Kasejovice

Židé do Kasejovic přišli již v 16. století. Zde hráli důležitou roli v dějinách obce. Objevili se v městečku ve druhé polovině 16. století a od poloviny 17. století zde tvořili malou, leč významnou komunitu. Židé žili v Kasejovicích zpočátku rozptýleně, později jim zákon nařídil koncentrovat se na jedno místo, které bude oddělené od ostatních obyvatel města. Z toho důvodu začalo v Kasejovicích, podobně jako na jiných místech, vyrůstat židovské město – tzv. ghetto. Jeho centrem se stala synagoga, kterou obklopovaly nízké židovské domy. Bylo zde 14 domů, které obklopovaly pravidelné náměstí, v jeho centru stála synagoga a další čtyři domky. Židovská synagoga byla pozdně barokní budova, která v pozdější době prodělala několik stavebních úprav. Byla postavena ve středu židovského ghetta pravděpodobně v 2. pol. 18. století. Sloužila nejen k bohoslužebným účelům, ale také k vyučování a vykládání bible, a proto byla zvána též školou. V synagoze bylo umístěno 66 mužských a 45 ženských sedadel. Do synagogy vedly původně dva vchody s dřevěnými schody, odděleně pro muže a ženy. Dnešní stavba synagogy je výsledkem přestavby z 30. let 19. století. V budově synagogy je dnes umístěno kasejovické muzeum. Od r. 1945 začal v této budově shromažďovat nejrůznější sbírky místní rodák, Václav Mentberger. Jeho zásluhou se podařilo shromáždit cenné uměleckoprůmyslové sbírky - cín, litinu, porcelán, fajáns, kameninu, sklo a dřevěné plastiky. Cizí provenienci dokládá keramika německá, francouzská, italská, španělská a orientální. Z hlediska regionálního pak má význam sbírka dokumentující místní hrnčířskou výrobu, výrobu dýmek „kasovek" a kasejovické výšivky. O prehistorii a zaniklé slávě po rýžování a dolování zlata na Kasejovicku nás informují archeologické nálezy, mince a minerály s různým obsahem zlata. Přibližně 1 km od města se na návrší zvaném Na Stráži nachází krásně dochovaný a pečlivě udržovaný židovský hřbitov. Nejstarší písemná zpráva o něm pochází z roku 1669. Hřbitov byl v následujících stoletích několikrát rozšiřován a od roku 1808 začal sloužit i k potřebám Židů z širšího okolí (Blatná, Sedlice, Nepomuk, Žinkovy, Hvožďany, Bratronice, Bezděkov, Mladý a Starý Smolivec), což dříve kasejovická obec i lnářská vrchnost zakazovaly. Při vstupu na hřbitov se dochovalo torzo márnice pocházející z počátku 18. století. O pohřby Židů se staralo dobrovolné pohřební bratrstvo – chevra kadiša, které existovalo v Kasejovicích již v 18. století, Poslední pohřeb se zde konal před rokem 1943. Na hřbitově je speciální dětské oddělení. Hřbitov byl restaurován po roce 1971. Všichni kasejovičtí Židé zahynuli za II. světové války ve vyhlazovacích táborech, holocaust přežila pouze jedna žena.

www.jewish-route.eu/mesta/05_kasejovice/kasejovice.htm

Podmokly

Židovské osídlení je v místě doloženo od poslední čtvrtiny 17. století, poslední Židé se odsud odstěhovali na počátku 20. století. Budova bývalé synagogy (čp. 55) na severním okraji obce při silnici na Chmelnou byla později přestavěná na obytný dům. Kdy byla postavena, není přesně známo. Synagoga s přilehlou rázovitou částí obce obývanou až do konce 19. století připomíná početnou židovskou komunitu. Před synagogou je žulová kašna, k níž se váže pověst o příchodu Židů do Podmokel. Trochu stranou od Podmokel, asi 750 m od středu obce, na úbočí Kalov, se nachází zpustlý židovský hřbitov z 18. století, ohraničený zdí s torzem bývalé márnice. Dochovalo se tu asi 30 vztyčených náhrobků, nejstarší čitelný nápis je z roku 1732. Jedná se o jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Pošumaví s krásným výhledem k Žihobcům a Javorníku se Žďánovem.

www.pamatky.kehilaprag.cz/hledani/podmokly-u-susice

Rabí

Židé byli usazení vrchností v městečku snad již od konce 15. století. Koncem 15. století býval rábský rabín zároveň i vrchním rabínem Prácheňského kraje. Celkem zde stálo 8 židovských domů a synagoga, dnes čp. 102, která se v přestavbě dochovala dodnes. Výrazným dokladem po židovském osídlení zůstal hřbitov, na kterém se dochovalo okolo 120 náhrobků. Hřbitov byl založen před rokem 1724. Nejstarší náhrobky pocházejí z 18. století. Pohřby se zde konaly do počátku 20. století. Vstupní brána s kamenným portálem je datována rokem 1883.

www.pamatky.kehilaprag.cz/hledani/rabi

Slatina

Židovská komunita ve Slatině existovala téměř tři sta let. Proto jsou doklady o její existenci neodmyslitelnou částí obce s počátky v 17. století, kdy pán Slatiny, Kunáš z Machovic, začal s postupným usazováním Židů v obci. Nabídl jim k odprodeji pozemky pro stavbu jejich vlastních domů, které později daly základ slatinskému ghettu. V roce 1723 byl 1 km severně od obce, po levé straně od silnice vedoucí do Chanovic, postaven židovský hřbitov, který rozšířil původní starší pohřebiště s hroby snad od roku 1668. Do dnešního dne se na hřbitově dochovalo 172 náhrobních kamenů. Nejstarší čitelný náhrobek je z pol. 18. století, poslední pohřeb se tu konal v roce 1937.
Původní malá dřevěná synagoga z 18. století, o rozměrech asi 8 x 6 metrů, stála na čtyřech nosných dřevěných sloupech. V roce 1868 byla nahrazena novou stavbou, zděnou synagogou, na vesnické poměry velmi honosnou stavbou, která je kulturní památkou. Pozůstatky židovského ghetta, synagogy a hřbitova tvoří díky svému rozsahu ojedinělý komplex židovského osídlení. Při přestavbě domku čp. 29 prováděné okolo roku 1980 bylo zjištěno kamenno-hlinité jádro jednoho z původních domků židovského ghetta, potvrzující údaj uvedený v místní kronice, že domky byly "hliněné". Šlo o kombinaci kamene a velkých nepálených hliněných cihel.

www.pamatky.kehilaprag.cz/hledani/slatina-u-horazdovic

Židovská cesta na Plzeňsku

V České republice se nachází značný potenciál židovských památek, neustále roste zájem židovské i nežidovské tuzemské a zejména zahraniční veřejnosti o židovskou tématiku a turistiku. Cílem tohoto projektu je oživení židovských tradic a památek, zvýšení zájmu turistů o plzeňský region, větší zájem o zachování židovských památek a židovské kultury a v neposlední řadě výchovně vzdělávací efekt směrem k pochopení židovství jako součásti naší historie a i současnosti. Trasy této stezky začínají vždy v Plzni. Dvě trasy vedou přibližně na sever a dvě na jih od Plzně. Severní trasy sahají od Plzně až do Kožlan a Města Touškov a nesou jména „Do nejmenšího města Evropy“ a „Údolím Berounky za židovskými památkami“. Jižní trasy vedou turisty z Plzně do Blovic a do Merklína. Jejich názvy jsou: „Romantické židovské hřbitovy jižního Plzeňska“ a „Jediné dochované ghetto na Plzeňsku“. Poslední zmíněná trasa zavede turistu na území Prácheňského kraje do obce Kasejovice, které disponují synagogou, židovským hřbitovem a několika domy, které dohromady tvoří židovské ghetto.

www.jewish-route.eu

Historické památky

V regionu Prácheňska se nachází několik výjimečných památek. Hora Prácheň a Prácheňský hrad daly název historickému kraji. Na Práchni dnes najdeme zbytky valů hradiště staroslovanského původu a základní zdivo kdysi slavného župního hradu. V Rabí každého již z dálky ohromí nejrozsáhlejší hradní zřícenina v Čechách. Celková délka zdiva a hradeb činí téměř tři kilometry. Z hradní věže je navíc překrásný výhled na městečko a krajinu Pootaví. Zřícenina hradu se nachází i na zalesněném vrchu u Budětic cca 5 km severozápadně od Rabí. Z Rabí na hrad Džbán a zpátky vede nenáročný výletní okruh dlouhý 10 km s krásnými výhledy na mohutnou zříceninu a krajinu přírodního parku Buděticko.

V Chanovicích stojí jistě za prohlídku zámecký areál, v němž se nachází stálá výstava z výroby a tvorby vynikajících českých lidových řemeslníků s názvem Galerie Nositelů tradice Lidových řemesel. V chanovickém zámku stejně tak jako v zámku v Žihobcích sídlí základní škola. V žihobeckém zámku se nově nachází i Muzeum Lamberské stezky, na půdě zde žijí chránění netopýři. Velmi zajímavou stavbou je nepochybně zámek v Žichovicích. Další škola, resp. střední odborné učiliště, působí v zámku v Oselcích. V horažďovickém zámku sídlí Městské muzeum. Rozsáhlý zámek, který zatím čeká na své nové využití, najdete i v Nalžovských Horách. Naopak malý, ale půvabný původně lovecký zámeček, připomínající „malou Hlubokou“, se nachází v Záluží u Pohorska (jižně od Strašína).

Za prohlídku spojenou s příjemnou procházku stojí městská památková zóna v Horažďovicích. Historické jádro Rabí je od roku 1992 rovněž městskou památkovou zónou.

Hrady

Budětice

Zřícenina hradu se nachází na vrchu u Budětic cca 5 km severozápadně od hradu Rabí. Hrad stával na zalesněném kopci zvaném Čbány nad Buděticemi a dnes z něho zůstaly na nerovném terénu jen náznaky bývalých příkopů a valů. Zřícenina hradu ze 13. století založeného pány z Budětic. Po roce 1380 nechal Bohuslav z Budětic hrad svému osudu a ten rychle zpustl a změnil se ve zříceninu.

Prácheň

Hradiště Prácheň vzniklo jako součást hradské soustavy raně přemyslovských Čech někdy v polovině 10. století. I přesto, že Prácheň ležela uprostřed rozsáhlých lesů poblíž jihozápadní hranice země, zaznamenali kronikáři soustředění obyvatel v jejím okolí již v 11. století. Prácheňské hradiště bylo v dobách prvních Přemyslovců centrem nejen správním, ale i kulturním, řemeslným a vojenským. Vázala se k ní celá řada menších hradišť, která tvořila jakýsi prstenec kolem. Hradiště se stalo i centrem církevní správy. Jedna z prvních zmínek o Práchni se úzce váže na benediktiny. Roku 1042 totiž daroval kníže Břetislav pražským benediktinům území v Prácheňském kraji s centrem v Nezamyslicích, kde si tento církevní řád později zřídil probošství. Později byla správa kraje přesídlena do Horažďovic a do Písku. Hrad je již od roku 1558 uváděn jako pustý. Do současnosti se dochovaly mohutné zbytky věží, hradeb a čtyř bašt.

Hrad Rabí

Zřícenina hradu a obec leží 9 km severovýchodně od Sušice na skalnatém vrchu nedaleko řeky Otavy, ve výšce 478 m n. m. Přívětivě shlíží z nevysokého kopce a přímo vybízí k návštěvě. Středověký hrad s románskými základy hrál v minulosti Čech důležitou roli. Chránil obchodní stezku mezi městy Sušice a Horažďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Kvůli tomu se hrad stával často terčem útoků. Husitský válečník Jan Žižka se ho pokusil dobýt dokonce dvakrát – a zaplatil za to svým druhým okem. Díky své kráse a ojedinělosti je Rabí zapsáno na seznamu národních kulturních památek. Kdy přesně byl hrad založen, není známo. První písemná zmínka pochází z roku 1380. V té době náležel hrad rodu Rýzemberků. Historici předpokládají, že jeho předchozími majiteli byli hrabata z Bognu, později rod Wittelsbachů a před Rýzemberky jej užívali páni z Velhartic. Rýzemberkové získali hrad v průběhu 14. století. Provedli v něm rozsáhlé úpravy, rozšířili opevnění a udělali tak z Rabí jeden z nejpevnějších hradů v Čechách. Když v roce 1407 získal Rabí Jan z Rýzemberka, velký odpůrce husitů, stal se hrad terčem dvou útoků. O dokončení renovace a velkou přestavbu Rabí se zasloužil Půta II. Švihovský, který obdržel hrad po smrti svého strýce Viléma ml. z Rýzemberka. Během jeho působení zažívá hrad koncem 15. století největší rozkvět. Půta II. zastával vysokou státnickou funkci – úřad nejvyššího zemského soudce. Rabí tak bylo povýšeno na město a získalo tak všechna práva s tím spojená. Od roku 1548 se v něm vystřídalo několik majitelů, roku 1570 ho koupil Adam Chanovický z Dlouhé Vsi a jeho rod hrad vlastnil až do 18. století. V roce 1708 kupuje téměř neobyvatelný hrad společně s nedalekým žichovickým zámkem arcibiskup kardinál Jan Filip z Lamberka. Lamberkové však na hradě nežili. V této době se hrad stává volně přístupný a slouží jako snadný zdroj stavebního materiálu pro obyvatele okolních vsí. Císař Leopold I. nařídil jeho zboření, naštěstí však k němu nedošlo. Poslední šlechtičtí majitelé Lamberkové darovali zříceninu v roce 1920 Spolku pro zachování uměleckých, historických památek v Pošumaví. Od roku 1954 je hrad v péči státu a v roce 1978 byl vyhlášen Národní kulturní památkou.

Rabí je nejrozsáhlejší hradní zříceninou v Čechách. Celková délka zdiva hradeb a budov činí téměř tři kilometry!

www.hrad-rabi.eu/

Městské památkové zóny

Horažďovice

Malebné město, rozkládající se na levém břehu zlatonosné řeky Otavy, je odedávna spojeno s historií nedaleké Práchně. Horažďovice byly trhovou osadou Gorazdějovice, která měla strategickou polohu na obchodní cestě z Bavor do Prahy a byla roku 1292 povýšena na město králem Václavem II. Gotická tvrz původem ze 13. století prošla přes renesanční vzhled k dnešní podobě barokního zámku s malými prvky renesance na nádvoří a věži. Mezi nejvýznamnější historické památky patří bezesporu kostel sv. Petra a Pavla již ze 13. století, hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele a klášterní kostel panny Marie. Dále pak Červená brána z roku 1252, druhá nejstarší dochovaná brána v Čechách, masné krámy v Hradební ulici. Přímo v centru se nachází rozsáhlý areál již zmíněného zámku, kde je umístěno muzeum, knihovna, informační centrum, dům dětí a mládeže a galerie. Součástí městské památkové zóny je celý soubor historicky významných budov a staveb: Zámecký vodní mlýn, Sbor Husův Církve československé husitské, silniční most, Mariánský sloup, socha sv. Floriána, sousoší sv. Josefa, špitál, věznice, vyhlídka – gloriet, výklenková kaplička sv. Vojtěcha, soubor městských domů v Havlíčkově ulici a další měšťanské domy, boží muka, děkanství, hospoda U černého orla, hotel Modrá hvězda – z toho jen část budovy s divadelním sálem, poutní kaple sv. Anny, kaplička sv. Jana Nepomuckého, kašna, kovárna, obora na Chrástu a pivovar.

Rabí

Jedná se o město s asi 470 obyvateli v předhůří Šumavy. Historické jádro je od roku 1992 městskou památkovou zónou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1380. Nad obcí se tyčí zřícenina hradu Rabí. Hrad však není jedinou kulturní památkou. V těsné blízkosti hradeb zřídili v 17. století svůj hřbitov příslušníci místní židovské komunity. Vytvořili uměleckou ojedinělost. Jen výjimečně lze totiž vápenec použít jako základní materiál pro náhrobní kameny. Mezi omšelými pomníky, ze kterých dýchá kouzlo patiny, se zastavil čas. Barokní židovské náhrobky nejsou jedinými prvky tohoto rozkošatělého vyumělkovaného slohu v Rabí. Náznaky dosud poznáváme v objektech bývalého panského dvora, v barokním slohu je vystavěn hřbitovní kostel sv. Jana Nepomuckého. Na náměstí je řada budov, které dříve sloužily hospodářským účelům a jejich štíty jsou zdobeny ve stylu selského baroka. Z ostatních památek stojí za zmínku kostel Nejsvětější Trojice, radnice na náměstí a synagoga.